Český Rudolec 1918-1960

Český Rudolec v bouřlivém půlstoletí 1918 - 1960

Těsně před osvobozením se obcí valily transporty německých armád i uprchlíků. Tak tomu bylo ostatně ve většině míst bývalého Československa, ke kterému se z východu blížily jednotky Rudé armády a ze západu americká armáda. První jednotky Rudé armády se v regionu objevily již po kapitulaci Německa, dne 9. 5. 1945. V Rudolci byly slavnostně přivítány teprve na druhý den o půl druhé odpoledne. K příchodu Rudé armády se váže smutná kapitola vydrancování místního zámečku. Jak nás o tom poměrně podrobně zpravuje obecní kronika: „Francouzští zajatci dovezli z peníkovského lihovaru sud lihu. Dali napít i ruským vojákům a vodka se stala původcem zkázy v celé vesnici. Opilí ruští vojáci spolu s italskými, jugoslávskými a francouzskými zajatci vtrhli do místního zámku, který velmi důkladně vydrancovali. Škoda se nedá ani odhadnout..." Alkoholické a násilné excesy některých jednotek Rudé armády byly smutnou realitou konce války.

Okamžitě po osvobození převzal rolník Petr Ferdan, jakožto osoba pověřená prozatímním okresním národním výborem v Dačicích, správu obce. Ve výboru byli dále Bína, Vávrů, Polívka, Kudrna, Synek, Stránský a Svoboda. Prvním úkolem bylo vytvoření národního výboru, který by zajišťoval především majetek. Jelikož bylo v obci málo Čechů, byl ONV v Dačicích jmenován na konci května partyzán Eduard Svoboda komisařem pro Český Rudolec, kterým byl až do podzimu 1945. Byla to obvyklá praxe zajišťování pohraničních obcí s německou většinou. Český Rudolec se stal posléze významným místem dačického okresu díky soustředění německých zajatců. Značná část ustupujících vojsk byla totiž zajištěna v prostoru J. Hradec - Třeboň - Nová Bystřice. Pro ně byly budovány Rudou armádou zajatecké tábory, z nichž jeden z největších byl zbudován 17. 5. právě za Českým Rudolcem. Místní Němci byli mezitím používání k různým pracím, k odklízení munice a nepojízdných vozidel, museli také odstranit pomník obětí první světové války... Zajatci byli při svém příchodu zbavováni zavazadel, čehož využívali obyvatelé okolních obcí k vlastnímu obohacování. Rozloha tábora činila kolem 160 ha, přičemž zajatci zde žili v dřevěných srubech a chatách, které si sami postavili. Velitelem zdejší sovětské posádky byl mjr. Poležajev, táboru velel mjr. Suvorov. Kromě nich byli zde v obci přítomni i českoslovenští vojáci pod velením ppor. Vaníčka. Při největším soustředění měl zajatecký tábor přes 100 000 lidí, i když se toto číslo díky velké fluktuaci stanovuje poměrně těžko. Velkým problémem bylo zásobování, které nebylo v prvních dnech zajištěno vůbec, v následujících týdnech se sice zlepšilo, ale všeobecně těžká hospodářská situace se musela projevit i v Rudolci nedostatkem základního zboží. Velká kumulace lidí, špatné hygienické podmínky, nedostatek stravy, to vše způsobilo propuknutí infekčních chorob, tyfu a úplavice. Lazaret byl původně pouze v měšťanské škole a v budově lesní správy, později musel být rozšířen i do budovy zámku. Umístění lazaretu jen zvýšilo devastaci těchto budov. Zámek byl navíc během května a června 1945 několikrát vykraden. Obec byla díky infekční nákaze uzavřena a smělo se do ní pouze na speciální propustky. Během července a srpna poté došlo k odchodu zajatců a likvidaci zajateckého tábora. Většina z nich nastoupila na vlakových nádražích v Dačicích a Slavonicích do východních transportů do Sovětského svazu.

Se zajateckým táborem souvisela i otázka odsunu německých obyvatel Rudolce. Na rozdíl od ostatních obcí dačického okresu, ve kterých proběhl tzv. divoký odsun mezi 6. a 8. červnem 1945, došlo k odsunu z Českého Rudolce až v srpnu 1945. Velitel táborských partyzánů, plk. Vladimír Hobza, vysvětlil důvody vyjmutí Rudolce z červnového odsunu právě existencí zajateckého tábora, díky kterému je zde velká kumulace „německého živlu". Jak napsal 7. 6. 1945: „Navrhuji, aby čištění obce Český Rudolec od německého obyvatelstva bylo provedeno až po žních a to nejbližší čs. vojenskou posádkou a to z těchto důvodů...České obyvatelstvo, které by okamžitě po vyčištění zbylo v obci, bylo by úplně utopeno v ohromném množství německého živlu. Je více než jisté, že by příslušníci zajateckého tábora dnes vylidněnou obec úplně vydrancovali." Tyto důvody byly shledány oprávněnými a k odsunu rudoleckých Němců skutečně došlo až po žních dne 30. srpna 1945. První skupina čítala asi padesát rodin, zbývající byli odsunuti v dubnu 1946 a posledních 41 na konci srpna 1946. Odsun zde byl proto proveden na rozdíl od skutečně divokého vyhánění z června 1945 mírnějším způsobem. S odsunem německých obyvatel logicky souviselo zmizení německých spolků , jakož i zdejší německé záložny. Ještě v září 1946 projednávalo zastupitelstvo MNV případné výjimky z odsunu, které se rozhodlo posuzovat případ od případu. Ačkoli hovoříme o mírnější formě odsunu, Český Rudolec nebyl ušetřen květnových vyostřených protiněmeckých nálad a jejich tragických důsledků. Bezpečnostní spisy ONV Dačice zachycují např. sebevraždu utopením rudoleckého Němce Karla Zemánka z 18. 5. 1945. Jak hovoří spis: „Mrtvola byla nalezena po dvou dnech. Zemánek byl Němec a příslušník NSDAP - bál se budoucnosti." ONV Dačice registrovalo jen do 15. 5. 1945 v německých obcích slavonického okresu přes deset sebevražd zdejších Němců, přičemž tato statistika byla doplněna i o poznámku, že v několika případech existuje podezření z vraždy.

Kromě těchto případů se ONV Dačice zaměřil také na stíhání tzv. válečných zločinců okresu dačického. Vypracovaný seznam měl nakonec 47 položek, mezi kterými bylo deset rudoleckých Němců. Byli to Brandner Rudolf, Ederer Martin, Lamprecht Emanuel, Macho Wilhelm, Sickler Josef, Stangel Antonín, Stangel Ludwig, Stipák Karel, Wiskot Augustin a Wiskot Rudolf. Jejich vina spočívala podle popisu činnosti především v propagaci nacismu, členství v NSDAP, SA či SS, popřípadě služba ve wehrmachtu. Většina z nich byla již v době vypracování tohoto seznamu na území sousedního Rakouska.

Dalším důsledkem odsunu rudoleckých Němců byl příchod nových usedlíků. Byli to většinou deputátníci nebo zemědělští dělníci z blízkého okolí. Šlo v drtivé většině o okresy Dačice, Jindřichův Hradec, Moravské Budějovice a Třešť. Objevíme však také místa jako Praha, Vlašim, Boskovice či Most. Nejprve byly samozřejmě obsazovány lepší domy a usedlosti. Stejné to pak bylo i s obsazováním opuštěných živností. Život v Českém Rudolci se však poměrně brzy začal od dramatických změn obracet ke každodennímu životu. Na rozdíl od mnoha odsunutých obcí v pohraničí dačického okresu zde byla výhodou poměrně silná předválečná komunita Čechů, která se stala základem pro další život obce. Nechyběly zde tak starousedlické vztahy a zvyky, byla zde tedy určitá přirozená kontinuita. Na rozdíl od čistě německých míst, kde se velice těžce navazovalo na předválečný život, dokázal Český Rudolec svou minulost přece jen oživit. Problematické poválečné okolnosti (zajatecký tábor, odsun atd.) však připustily první schůzi MNV Český Rudolec teprve 1. října 1945, kdy byl předsedou zvolen národní socialista Václav Dvořák. Strana národně socialistická zde měla vedle komunistů poměrně silné postavení, což se projevilo i v dalším vývoji obce. Komunisté zde však i přesto byli nejsilnější stranou.

Jakkoliv se Český Rudolec dokázal vyrovnávat s válkou a následným odsunem poměrně dobře, ani zde nechyběly klasické případy sporů mezi starousedlíky a novousedlíky, popř. případy majetkové trestné činnosti atd. Za všechny můžeme uvést dva příklady, které naznačují nejednoduchost poválečného vývoje. První z nich se týká velitele zdejší stanice SNB praporčíka Bařinky, jemuž nebylo místním národním výborem v září 1946 povoleno usídlení v obci (pěti hlasy proti dvěma) s odůvodněním: „Při přesídlení p. prap. Fr. Bařinky z bytu, který mu byl přidělen MNV, odřezal bez povolení lustry ve světnici a přenesl do nového bytu, též bez povolení MNV pořezal obecní dříví...". Na stejném jednání ze dne 13. 9. 1946 pak MNV vydává opatření proti rozmáhajícímu se opilství v obci. Druhým případem byla kauza místního kováře Františka Homolky, na kterého se množily stížnosti od roku 1945. Za vše hovoří hodnocení: „Odmítá totiž práci místním rolníkům, nadává starousedlíkům hadrníků, opíjí se, hádá a rve." Případ novousedlíka F. Homolky byl dlouho trvajícím problémem Českého Rudolce. V říjnu 1946 bylo rozhodnuto ponechat ho prozatím v obci, po prvním dalším incidentu měl však být zbaven národního správcovství kovářské živnosti. O měsíc později byl skutečně definitivně zbaven národní správy. Přesto jeho případ tímto rozhodnutím neskončil. Ještě v roce 1954 žádal Homolka ONV Dačice o přidělení kovářské živnosti s odůvodněním, že „ve vesnicích Dolním a Horním Radíkově, Matějovci a Lideřovicích kováře nemají a nutně kovářské práce potřebují. ČSSS pro dostatek kovářských pracovníků by žadatele propustily." MNV v Českém Rudolci na jeho žádost následně zareagoval následovně: „Homolka uvádí, že ČSSS mají dostatek kovářských pracovníků a že by jmenovaného propustily. Toto se nezakládá na pravdě, jelikož Homolka František jest od ČSSS propuštěn skrze neustálé opilství a narušování pracovní morálky." Podobně vyhrocených případů nebylo sice mnoho. V každém případě nacházíme na přelomu čtyřicátých a padesátých let pravidelná usnesení MNV Český Rudolec proti vzmáhajícímu se alkoholismu.

Od jednotlivých důsledků odsunu a příchodu nových obyvatel obraťme nyní pozornost k celkovému politickému vývoji v obci v letech 1945 - 1948. V květnu 1946 proběhly parlamentní volby, ve kterých zde s drtivou převahou zvítězila KSČ. Ze 183 voličů dalo hlas komunistům 107 občanů, další strany pak zůstaly se svými zisky hluboko za tímto výsledkem. Československá strana lidová získala 37 hlasů, národní socialisté 30 a poslední sociální demokracie se musela spokojit s pouhými devíti hlasy. Byl to trend celé republiky, ve které zvítězila KSČ a jen potvrdila společenskou situaci, která byla silně levicová. Předsedou MNV v Českém Rudolci se stal Miloš Bártů, ale již v říjnu 1946 ho vystřídal J. Havlík. Díky výsledkům voleb měli samozřejmě prim v obci komunisté s osmi zastupiteli. Národní socialisté a lidová strana získali po dvou mandátech. V radě se za ČSL objevuje velice aktivní postava faráře Františka Adámka, který patřil k výrazným postavám zdejší obce. Do Českého Rudolce přichází v lednu 1946 a na několik dalších let se stal výraznou osobností v dějinách Rudolce. Na postě předsedy MNV došlo ke změně ještě v listopadu 1946, když J. Havlíka vystřídal Rudolf Vávrů. Poměrně časté střídání předních představitelů MNV bylo charakteristickou skutečností pro zdejší pohraničí a výjimkou nebylo ani blízké okresní město Dačice. Byl to jen další důsledek hektické doby bezprostředně po světové válce.

Obec se musela potýkat s mnoha těžkostmi převážně hospodářského charakteru. Jen za rok 1945 byl schodek obecního hospodaření 103 918 Kč. Byl to druhý nejvyšší schodek mezi obcemi v pohraničí dačického okresu, vyšší měly již jen Slavonice (241 906 Kč). Z počátku roku 1946 pochází také vyúčtování nákladů a příjmů v záležitosti rudoleckých Němců a zajateckého tábora. Podle těchto čísel zde byl výtěžek z prodeje německého majetku 436 114 Kč a výše tzv. markových vkladů se vyšplhala do výše 1 518 446 RM. Naproti tomu zde byly nedoplatky výdajů za strážní oddíl a revoluční útvar 20 231 Kč. K přiloženému přehledu byl dodán také seznam zajištěných vkladů rudoleckých Němců, kterých zde bylo jmenováno 41. Nejvyšší zajištěný vklad byl 20 126 RM, nejnižší naopak 2 RM. I přes velké množství podobných údajů se finanční záležitosti odsunutých nedají zcela přesně určit. Před národním výborem Českého Rudolce stály další a další výdaje. Došlo k úpravě zdejší pošty, měla začít výstavba kulturního domu a mezi další výdaje patřily plány na vodovod, kanalizaci, silnici, přestavbu německé obecní školy na učitelské byty atd. Objevila se i snaha o vystavění kina, na které již byla dokonce schválena půjčka 450 000 Kč, a jehož zřízení souviselo s novým kulturním domem. Kulturní dům byl jednoznačně hlavním cílem vedení obce. Byl ustanoven organizační výbor ve složení Hlaváček, Nosek, Adámek a stavbou byl pověřen slavonický stavitel Josef Kužel. Přitom se na počátku roku 1947 objevily stížnosti na vedení obecního hospodaření; celá záležitost však zůstala pouze u stížností. Silné postavení KSČ v obci ani nepřipouštělo jinou možnost. O atmosféře doby, která zasáhla samozřejmě i Český Rudolec, svědčí i oslavy svátků v letech 1946 - 1947. Slavil se nejen 28. říjen jako den vzniku ČSR, ale i výročí Říjnové revoluce a vzniku SSSR. Dne 12. 9. 1947 dokonce zaslal MNV Český Rudolec zdravici Nejvyššímu sovětu SSSR u příležitosti 30. výročí revoluce. Ještě před převzetím moci KSČ v únoru 1948 se tak promítá směrování na Sovětský svaz v každodenním životě velmi zřetelně. Zároveň však ještě proběhla i sbírka na vystavění pomníku americkým vojákům v Plzni. Únor 1948 a nástup monopolu moci KSČ přinesl definitivní jednobarevnost politického i kulturního života.

Samostatnou kapitolou vývoje Českého Rudolce byla kauza zdejšího zámku. Jak již bylo výše řečeno, v květnových dnech roku 1945 byl zámek několikrát vykraden. O jeho využití se pak jednalo na plénu ONV v Dačicích i na Zemském národním výboru v Brně. V březnu 1946 bylo rozhodnuto zařadit zámek do seznamu objektů určených k rekreaci, následně žádala obec o přidělení zámku do svého vlastnictví. V listopadu 1946 rozhodl ONV Dačice v této kauze, že žádost MNV v Českém Rudolci o příděl zámku do vlastnictví bude doporučena, avšak s důrazným upozorněním, že přidělením zámku bude obec velmi zatížena a dá se předpokládat, že udržování zámku bude pro obec finančně neúnosné. Nakonec připadl po roce 1948 zdejšímu státnímu statku, který ho využíval jako ubytovnu pro brigádníky a postupně tak docházelo k jeho chátrání. Ještě na konci 20. století byl rudolecký zámeček připomínkou devastačního období let 1948 - 1989. O pohnutých osudech zámku v první polovině 20. století svědčí i vzpomínky Milady Hanouskové: „Zámek, kolem krásná zahrada, fontánka, kolem nízká zeď a na ní nízký dřevěný plot zeleně natřený (vzpomínám si na to jako na pohádku). Bylo tam velké zahradnictví, kde byli lidé zaměstnaní. Směrem do vsi na starým zámku byly konírny, kravín za novým zámkem a deputátní byty. Zámek měl dva šafáře, správce, svého kováře, panstvo tam bývalo od jara do zimy a v zimě byli na panství, které měli v Německu. Taky jim patřila osada Penikov. Majitel se jmenoval Reinhardt. V Německu snad měl ještě ve dvou městech velké majetky. Za války se uchýlili do Rudolce, byl jich plný zámek, všechno jeho příbuzenstvo, protože v Německu se začalo bombardovat, snad o mnoho majetku přišel. O válce se všichni stihli ztratit ještě zpátky do Německa a než přišli Rusové, v noci přijeli „zachránci majetku", všechno v zámku vykradli a od té doby začal zámek pustnout."